Geschichte von Litvínov
OD KOŘENŮ PO SOUČASNOST
V raném středověku spadalo území Litvínova s jeho širším okolím do državy mocného českého panského rodu Hrabišiců, který ovládal značnou část území pod Krušnými horami prostřednictvím rodové větve pánů z Rýzmburku.
Konkrétní datum založení Litvínova není znám. Doložení existence farního kostela v Litvínově k polovině 14. století opravňuje k úvaze, že ves mohla vzniknout již ve druhé polovině 13. století.
Původ názvu Litvínova lze s největší pravděpodobností odvozovat od jména lokátora (osoba, kterou ve středověku pověřil majitel půdy založením vsi či města) Lutvína nebo Litvína (obvyklé jméno ve středověku), v českém prostředí s koncovkou -ov. Litvínov je tedy původní název lokality (Lutwini villa, Lutwinow, Litwinow…), který teprve následně dostal souběžný název v německém jazyce Leuthensdorf-Leuthmannsdorf.
Nejstarší zmínkou o Litvínovu je záznam z roku 1352 v papežském daňovém rejstříku, kdy byl kostel povinován odvádět poplatek králi Karlu IV. Dokládá i první držitele Litvínova – bratry Gablenzovi.
Po téměř celé 16. století měli hornolitvínovský majetek v držení páni z Jahnu.
Roku 1589 byl prodán Janovi Václavu Popelovi z Lobkovic. V roce 1642 se vdova Polyxena Marie z Lobkovic provdala za hraběte Maxmiliána z Valdštejna, druhorozeného syna Adama z Valdštejna. Tímto svazkem přešel jí odkázaný majetek do vlastnictví Valdštejnů.
Se zachovaným rodovým sídlem v Duchcově zůstalo duchcovsko-hornolitvínovské panství v jejich držení téměř po tři století.
K výrazné proměně Litvínova došlo po založení evropsky jedinečné manufaktury na výrobu sukna hrabětem Janem Josefem Valdštejnem roku 1715. Téhož roku císař Karel VI. povýšil Horní Litvínov na městys s právem užívat městskou pečeť a konat výroční trh.
Od roku 1852 má Litvínov statut města.
Litvínov leží v Ústeckém kraji, 10 km severně od Mostu, 35 km západně od Ústí nad Labem a 100 km severozápadně od Prahy.
Počet obyvatel: 23 000
Celková výměra pozemku: 4 070 ha
Nadmořská výška: 290-390 m n. m. (centrum 310 m n. m.)
Zeměpisné souřadnice: 50°36´3“ s. š., 13°36´40“ v. d.
Části obce:
Dolní Litvínov, Hamr, Horní Litvínov, Horní Ves, Chudeřín,
Janov, Křížatky, Lounice, Písečná, Růžodol, Šumná, Záluží
Obec s rozšířenou působností
Obec s pověřeným obecním úřadem
Správní obvod obce s rozšířenou působností Litvínov:
Brandov, Český Jiřetín, Hora Svaté Kateřiny, Horní Jiřetín,
Klíny, Litvínov, Lom, Louka u Litvínova, Mariánské Radčice,
Meziboří, Nová Ves v Horách
ZÁMEK VALDŠTEJNŮ LITVÍNOV
Barokní zámek stojí přibližně v místě nejstarší panské stavby v Litvínově, kterou byla gotická tvrz z 15. století. Stávala pod severozápadním křídlem. Tvrz zanikla pravděpodobně v důsledku ničivého požáru. Nová, již renesanční tvrz se nacházela napříč severní části směrem do Mostecké ulice.
Tvrz dokládá působení saských Jahnů, v jejichž majetku byl Litvínov téměř po celé 16. století. Základy této tvrze si prohlédnout nemůžeme, avšak přítomnost pánů z Jahnu nám připomínají renesanční opukové náhrobky umístěné v zadním průjezdu zámku u vchodu do parku. Koncem 16. století se Litvínov stává majetkem konkurenčních Lobkoviců a teprve roku 1642 získává sňatkem Litvínov první
Valdštejn, a to Maxmilián.
A právě jeho syn - Jan Bedřich hrabě z Valdštejna (* 1642 † 1694, pražský arcibiskup) se postaral
o to, že doposud bezvýznamná poddanská ves, jakou Litvínov v té době byl, se dostává do širšího povědomí. Tuto dobu dokládá krásný barokní kostel sv. Michaela archanděla.
Teprve však další z rodu Valdštejnů Jan Josef (* 1684 † 1731, prasynovec Jana Bedřicha) vyzdvihl Litvínov na vyšší post povýšením na městys v roce 1715. Nejenže byla založena manufaktura, ale vznikl zde i nový panský dům, který zřejmě projektoval Giacomo Antonio Canevalle.
Na základech zchátralé tvrze byla vybudována patrová stavba o třech křídlech. Hlavní severní křídlo směřující do Mostecké ulice bylo doplněno dvěma kratšími postranními křídly směrem do parku a přibyla přízemní hospodářská budova. Na stavbě pracovali políři a zedníci z Duchcova.
Jan Josef začal i přestavbu panského domu na zámek a rozšíření šlechtického obydlí, které svěřil významnému českému baroknímu architektovi Františkovi Maxmiliánu Kaňkovi (* 1674 † 1766).
Od roku 1727 na místě někdejších koníren vystavěl architekt nové hlavní křídlo se sálem prostu-
pujícím dvěma podlažími. Křídlo je orientováno do zahrady. Stavba se ovšem protáhla a v roce smrti Jana Josefa z Valdštejna (1731) nebyla ještě zdaleka dokončena.
K dostavbě zámku došlo až za Františka Josefa Jiřího z Valdštejna (synovec Jana Josefa). Zvolna pokračující práce byly dokončeny až v roce 1742.
Vnější fasády zámku jsou velice prosté, s minimálním architektonickým členěním, což je charakteristické pro pozdní Kaňkovu tvorbu. Postranní přízemní křídla skrývají na jedné straně neobvykle rozsáhlou zámeckou kuchyni s obrovským topeništěm a dosud zachovaným sopouchem,
na druhé straně pak velké konírny (dnes restaurace).
Po smrti hraběte Františka Josefa Jiřího připadl majetek synovi Emanuelu Philibertovi a následně jeho synovi Josefu Karlovi z Valdštejna, který je znám především jako příznivec známého světoběžníka, literáta, špiona a milovníka Giacoma Casanovy (* 1725 † 1798), který se stal jeho knihovníkem v duchcovském zámku. Po rozepřích s duchcovským služebnictvem Casanova odešel na čas do litvínovského zámku (1791-1793).
Po smrti Josefa Karla zdědil duchcovsko-hornolitvínovské panství jeho mladší bratr František Adam hrabě z Valdštejna (* 1759 † 1823). Od útlého dětství se věnoval botanice. V letech 1802-1812 vydal botanické dílo Popis a obrazy vzácných rostlin v Uhrách. Jeho botanické znalosti byly doceněny tím, že byl po něm nazván jeden rostlinný druh Waldsteinia – mochnička. Kvete v jarních měsících a je
vysazena v Zámeckém parku.
Zámek si uchoval dodnes svůj původní architektonický vzhled. Byl využíván jako sezónní sídlo pro kratší pobyt panstva (rodové sídlo Valdštejnů bylo v duchcovském zámku). Funkci zámku přestal objekt plnit z vůle Valdštejnů již od poslední čtvrtiny 19. století. Po 1. světové válce byl zchátralý zámek ve vlastnictví správy velkostatku. Honosné místnosti byly přestavěny na kanceláře a byty. Od 20. do 60. let sloužil zámek jako zázemí pro lesní správu. Později zde bylo zřízeno muzeum. Teprve až v roce 1995 bylo započato s pozitivními opravami.
V roce 2006 daroval Ústecký kraj zámek městu Litvínovu. Do dnešní podoby se zámek dostal díky kompletní rekonstrukci ukončené na sklonku roku 2014.
V zámku probíhají rozmanité krátkodobé i dlouhodobé výstavy. Stal se vhodným místem pro pořádání velikonočních, podzimních a vánočních akcí, zpestřených jarmárečky a dětskými dílničkami. V letním období probíhají na nádvoří zámku promenádní koncerty.
Reprezentativní obřadní sál, monumentální schodiště, nádvoří s lípou a blízký Zámecký park nabízí prostory pro svatební obřady.